Sportovci o hladu

Jde jim o kvalitní výkon, potřebují regenerovat, předcházet zraněním, být zdraví. Přesto se sportovci ve svých klubech o tom, jak se správně stravovat, prakticky nic nedozvědí. Zpověď biatlonistky Gabriely Koukalové, která tvrdí, že se potýkala s bulimií, připomněla, že sport je po modelingu druhým největším odvětvím, kde jídlo hraje velmi podstatnou roli. Informovanost o kvalitní výživě ale ustrnula kdesi ve „sportovním pravěku“. Důvodů, proč to tak je, existuje několik.

Když se biatlonistka Gabriela Koukalová před pár týdny přiznala k pošramocenému vztahu k jídlu, který prý odstartovala dehonestující poznámka na vrub její postavy od trenéra v juniorské reprezentaci, otevřela tím pomyslnou Pandořinu skříňku českého sportu. Vrcholoví (a tím spíše i amatérští) sportovci v otázkách správné výživy tápou a jejich kluby jim relevantní informace prakticky neposkytují. Čím menší sportovní odvětví, tím naléhavěji to platí. Nevědomost a špatné stravovací návyky se s nimi vlečou už od dětských kategorií.

V posledních letech se situace sice pozvolna lepší, šéfové některých oddílů pochopili, že výživa je podstatnou složkou kondice, a tudíž i výsledků jejich svěřenců. Ani to ale nemusí být zárukou úspěchu. Snahy osvícenějších trenérů „zazdí“ třeba ambiciózní rodiče, kteří si do potomka vkládají vlastní nesplněné sny a vyvíjeným tlakem na výkon mu zadělávají na psychické potíže, například na poruchy příjmu potravy jako u Koukalové. A nebo stravu vůbec neřeší a děcko po tréninku „odmění“ hromadou hranolků s tatarkou v rychlém občerstvení.

Výživa jako prevence

Odborníci se shodují na tom, že úloha výživy obsahující makroživiny a vitaminy a minerály ve správném poměru je neoddiskutovatelná. Ve sportu a u dětí to platí dvojnásob.

„Komplexní individualizovaná sportovní výživa má především význam v prevenci. Když se nezanedbává, sportovec má delší a plodnější kariéru, protože důsledky přetížení organismu výkonnostním a vrcholovým sportem lze velmi úspěšně kompenzovat právě výživou a regenerací. Jinak přijde zranění, následuje drahá léčba, ale mnohdy k úplnému vyléčení nedojde a sportovec si tak odnáší do sportovního důchodu chronické zdravotní obtíže,“ popisuje Ivan Mach, prezident Aliance výživových poradců ČR. „Stravou se dá ladit výdej, načasování a úspory energie ve sportu, tedy i únava. Je to neopominutelný nástroj k dlouhodobému dosahování špičkových sportovních výkonů,“ doplňuje.

Sportovci nejčastěji chybují v tom, že se o správný stravovací režim začnou zajímat, až když jde výkonnost dolů, zraní se nebo je přestane poslouchat tělo. To byl ostatně i případ Koukalové.

Pavel Suchánek, nutriční specialista z poradny FitBee, se pozastavuje nad tím, že spousty vrcholových sportovců výživu neřeší. „Když vidím, jak se třeba stravují atletičtí dorostenci na soustředě- ní, divím se, že jsou vůbec schopni podávat nějaké výkony,“ říká odborník, který se sportovní výživě věnuje už dlouhá léta. „Místy se to už trochu posouvá. Záleží také na tom, jestli je člověk schopen se daným sportem uživit. Pak je ochoten investovat i do poradenství,“ dodává.

To je případ překážkářky Zuzany Hejnové, bronzové medailistky z olympiády v Londýně a dvojnásobné mistryně světa. Když se sportem začínala, strava se obecně ještě tolik neřešila, k tomu vyrůstala v rodině, kde bývala na stole česká kuchyně. Poradkyni vyhledala až před olympijskými hrami 2008, když hledala cesty, jak se zlepšit. „Nedokážu úplně odhadnout, jak velký podíl na mém výkonu má strava, ale řekla bych, že klidně dvacetiprocentní. Věřím, že sportovcům by hodně pomohlo, kdyby měli k ruce odborníka na výživu. Tělo zkrátka funguje lépe, když ho dobře vyživujete. Náš atletický svaz výživu nepodporuje, k tomu aby to bylo centrálně pochopeno, je ještě bohužel dlouhá cesta. Je to na jedincích, jestli do sebe vloží finance i tímhle směrem. Často stačí i pár konzultací,“ říká sportovkyně, která se snaží šířit osvětu prostřednictvím blogu Zdravě bez překážek nebo ve své HESU akademii, kde pracuje nejen s malými sportovci.

Boj o přežití

Systém nejvíce pokulhává právě v období, kdy je potřeba v dětech budovat zdravý vztah k pohybu i jídlu. Příběh Luboše Urbana, otce desetileté gymnastky, mluví za všechny. „Tréninky máme šestkrát týdně, přes prázdniny soustředění, ale výživu s námi nikdo neřeší. Musím se o to zajímat sám, platíme si nutriční terapeutku, která nám radí, jak sestavit vyvážený jídelníček. Přestože sám trochu sportuji a snažím se dceři pomoci, nejsem si jistý, že to dělám dobře. Nedovedu si představit, jak v tom musí plavat nezainteresovaní rodiče,“ popisuje. Uvítal by, kdyby se i oddíl, který malá Anička navštěvuje, věnoval stejně jako výkonu také stravě, regeneraci a duševní hygieně.

Jenže na to sportovní kluby a tělovýchovné jednoty nemají finance. „Nemají je ani na základní činnost, natož na výživového poradce pro děti,“ podotýká Miroslav Jansta, předseda České unie sportu, která sportovní a tělovýchovné svazy zastřešuje. Alarmující situaci dokládá výsledky nedávné- ho průzkumu, jehož se zúčastnily dva tisíce tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Prostředky na základní chod chybí 76 % procentům z nich, dalších 73 % nemá peníze na nábor dětí a 94 % postrádá finance na zaplacení kvalifikovaných trenérů. „To je velká komplikace ovlivňující český sport. Vždyť co budeme dělat, když budou scházet tito nadšenci, kteří v dětech vytvářejí klíčové pouto ke sportu? Jen stěží bez nich najdeme talenty, jež se prosadí ve světě,“ zlobí se Jansta.

Pak se může stát, že děti budou v péči trenérů, kteří na ně budou řvát, že jsou tlusté, a na první místo nebudou stavět dětskou radost z pohybu a zdraví, ale úspěch. O nezdravém prostředí sportů, kde je kladen důraz na štíhlost, ví své Miroslava Hájková, trenérka krasobruslení z VSK Techniky Brno: „Sport jde do strašného extrému. Když se podíváte na ruské krasobruslaře, máte ve sportovní dvojici pocit, že jede dědeček s vnučkou. Je to těžké, když dospělá žena, která má jít dětem příkladem, váží dvaačtyřicet kilo.“ Poměry v moderní gymnastice na portálu Bez frází popsala Monika Míčková. „Na to, že jsme byli v reprezentaci, nikdo s námi výživu neřešil. Jen jsme občas dostali nějaké sportovní doplňky. V gymnastice je jídlo jeden velký problém,“ uvedla pro LN Míčková.

Pokračování na straně 32…