BARBORA HŮLKOVÁ

Bára je talentovaná atletka, která dříve závodila za AC Turnov, nyní však již závodí v dresu Liaz Jablonec. Cestu k atletice si našla po 6 letech v klučičím fotbalovém družstvu. Atletika ale nakonec vyhrála, a pomalu svou disciplínu nachází. Po vícebojích a skoku dalekém, nyní závodí ve sprintech a do budoucna se chystá na trať 400m př.. Jejím snem je dostat se na Olympiádu a pokračovat ve stopách Zuzky Hejnové. Jejími dosavadními splněnými sny, jsou opakovaná soustředění se Zuzkou :))) HESU si ji vybralo do Elite týmu, aby ji mohlo podpořit také finančně a rozvíjet dále její dovednosti. Co vše musí Bára udělat proto, aby se dostala co nejvýš? Zeptali jsme se ji na pár otázek:

Jak dlouho se věnuješ atletice a proč sis vybrala zrovna ji?

Atletiku naplno dělám od podzimu 2012, kdy jsem začala trénovat u Jirky Randáka. Předtím jsem hrála 6 let fotbal v klučičím mužstvu, ale atletika mě bavila víc, proto vyhrála. Zlomový pro mě byl rok 2017, kdy jsem přešla jsem na střední školu do Jablonce, kde studuji zahraniční obchod, změnila jsem tréninkovou skupinu i trenéra a teď trénuji pod Danou Jandovou, kde jsem strašně moc spokojená. Změna trenéra mi umožnila i nové zážitky a díky Zuzce a Daně jsem se podívala na soustředění do Afriky. 

 

Jaké sporty tě kromě atletiky baví?

Baví mě fotbal, nohejbal, volejbal, snowboard, lyže, brusle. Vlastně skoro všechny sporty kromě plavání a kola.

 

Co je tvoje hlavní disciplína a co by sis třeba ještě ráda vyzkoušela?

Hlavní disciplínou jsou sprinty, dálka, ale ještě se nechci úplně specializovat, takže dělám i překážky a víceboj. Ráda bych si vyzkoušela skok o tyči a naopak trpím u dlouhých běhů, ty nechci zkoušet vůbec.

 

Jaké jsou tvé aktuálně nejlepší dosažené výsledky?

V letošní halové sezóně je to 5. místo z halového MČR na 200m mezi ženami (v rozběhu v halovém osobním rekordu 24,43 s), 4. místo z juniorského halového MČR na 200m a 5. místo na 60m.

2018 - 2. na MČR dorostenek na 200m, 3. na halovém MČR dorostenek na 200m

2017 - Mistryně ČR mezi dorostenkami ve skoku dalekém, účast na EYOF v Maďarsku, MU v Maďarsku

2016 - Mistryně ČR žactva na 150m

 

Další Bářiny úspěchy:

Zlatá medaile ze štafety na 4x200m z letošního halového MČR žen.

 

Jaký máš cíl pro rok 2019?

Pro rok 2019 je největším cílem dostat se na ME U19 ve Švédsku. Také se chceme s trenérkou zaměřit na novou disciplínu 400m překážek. 

Kdo je tvým sportovním vzorem a proč?

Samozřejmě Zuzka Hejnová. A pak britský skokan Greg Rutherford. Líbí se mi jeho technika a je narozený ve stejný den jako já a také má potíže se sluchem :-). Mám i spoustu jiných oblíbených atletů, ale to by se sem nevešlo.

 

Které tréninky patří mezi nejvíce oblíbené a kterým by ses nejraději vyhnula?

Nejvíce mám ráda techniky a rychlostní vytrvalost. Kdybych mohla, tak se vyhnu kruháči a výšce.

 

Musíš dodržovat jídelníček jako většina sportovců? A co je tvoje nejoblíbenější jídlo?

Díky mononukleóze, jsem pozměnila svůj jídelníček, se kterým mi i hodně pomohly výživové specialistky z Wellnessie. Lehčí strava mi vyhovuje a jím takto pořád. Mám ráda ovoce, zeleninu, smoothie, ale i quinoa, kuskus nebo tofu a maso.

 

Jak nejraději trávíš svůj volný den?

Odpočívám, spím, poslouchám hudbu nebo zkouším ostatním sporty. 

“Snažím se dělat všechno tak, abych se sebou byla spokojená.”

 

Pokud chce být někdo z tvých vrstevníků stejně úspěšný, co vše pro to musí udělat?

Poctivě trénovat, ale i pravidelně rehabilitovat. Každý týden chodím do sauny, skoro denně si dávám doma vířivku a cvičím protahovací cviky. A i když se mi někdy vůbec nechce, tak se musím pravidelně učit, abych měla dobrý známky a nemusela to dohánět na konci roku, kdy většinou už ve škole chybím, protože jsem na soustředění nebo po závodech. 

 

Máš nějaké životní či sportovní motto? Jaké?

nažím se dělat všechno tak, abych se sebou byla spokojená. 

 

A jakákoliv zajímavost navíc :)

No vlastně jsem se ke sportu dostala náhodou. Dlouho to vypadalo, že budu sportovní nemehlo. Naši se mnou jezdili na přespoláky a po startu, když všechny děti vyběhly, jsem si sbírala kytičky a nikam neběžela, takže to se mnou vzdali.  Pak, když mi bylo 6 let, jsme se jeli kouknout na bratránka, jak hraje fotbal a chyběli jim hráči, tak mě jejich trenér postavil na hřiště, aby nemuseli zápas zrušit a mě to bavilo a od té doby jsem začala sportovat.