BARBORA HŮLKOVÁ

Bára je talentovaná atletka, věkem stále ještě žákyně, závodící za TJ Liaz Jablonec. Je především sprinterkou, ale specializaci si ještě stále hledá, a proto se věnuje třeba i překážkám a vícebojům. Sport ji opravdu baví a nebojí se skutečně ničeho - dříve hrála třeba i fotbal v klučičím mužstvu. HESU si ji vybralo do Elite týmu, aby ji mohlo podpořit také finančně a rozvíjet dále její dovednosti. Co vše musí Bára udělat proto, aby se dostala co nejvýš? Zeptali jsme se ji na pár otázek:

Jak dlouho se věnuješ atletice a proč sis vybrala zrovna ji?

Atletiku naplno dělám od podzimu 2012, kdy jsem začala trénovat u Jirky Randáka. Předtím jsem hrála 6 let fotbal v klučičím mužstvu, ale atletika mě bavila víc, proto vyhrála. Zlomový pro mě byl rok 2017, kdy jsem přešla jsem na střední školu do Jablonce, kde studuji zahraniční obchod, změnila jsem tréninkovou skupinu i trenéra a teď trénuji pod Danou Jandovou, kde jsem strašně moc spokojená. Změna trenéra mi umožnila i nové zážitky a díky Zuzce a Daně jsem se podívala na soustředění do Afriky. 

 

Jaké sporty tě kromě atletiky baví?

Baví mě fotbal, nohejbal, volejbal, snowboard, lyže, brusle. Vlastně skoro všechny sporty kromě plavání a kola.

 

Co je tvoje hlavní disciplína a co by sis třeba ještě ráda vyzkoušela?

Hlavní disciplínou jsou sprinty, dálka, ale ještě se nechci úplně specializovat, takže dělám i překážky a víceboj. Ráda bych si vyzkoušela skok o tyči a naopak trpím u dlouhých běhů, ty nechci zkoušet vůbec.

 

Jaké jsou tvé aktuálně nejlepší dosažené výsledky?

V létě se mi v Jablonci podařilo získat titul mistrně republiky ve skoku dalekém a ve štafetě na 4x100m . Reprezentovala jsem ČR na EYOF v Maďarsku, a také jsem byla na mezistátním utkání v Maďarsku. V hale jsem si doběhla pro bronzovou medaili na 200m a s holkami se nám podařilo překonat národní rekord na 4x200m. Můj nejlepší výsledek z roku 2017 je osobák ve skoku do dálky, kdy jsem poprvé překonala hranici šesti metrů (603 cm), ale bohužel s nepovoleným větrem. Zalíbilo se mi běhat překážky, a z času 9,32 s se mi podařilo stlačit čas až na 8,64 s, ale hlavně se už překážek nebojím a ráda je běhám. V běhu na 200m jsem si zlepšila halový osobák na 24,90 s. 

 

Další Bářiny úspěchy:

Loni na Mezistátním utkání (Česko - Slovensko - Slovinsko - Chorvatsko - Maďarsko) jsem byla druhá na 100m, třetí na dálku a první ve štafetě. 

 

Jaký máš cíl pro rok 2018?

Mým největším cílem pro rok 2018 je dostat se na ME do Maďarska, titul mistryně republiky nebo jakákoliv mistrovská medaile a hlavně doléčit bolavý úpon. Samozřejmě chci také překonávat své osobní rekordy a technicky se zlepšovat v jednotlivých disciplínách. Hlavně na překážkách jsem zvědavá, co mi nová spolupráce s Danou přinese...Dana říká, že ze mě překážkářku udělá :-)

 

Kdo je tvým sportovním vzorem a proč?

Samozřejmě Zuzka Hejnová. A pak britský skokan Greg Rutherford. Líbí se mi jeho technika a je narozený ve stejný den jako já a také má potíže se sluchem :-). Mám i spoustu jiných oblíbených atletů, ale to by se sem nevešlo.

 

Které tréninky patří mezi nejvíce oblíbené a kterým by ses nejraději vyhnula?

Nejvíce mám ráda techniky a rychlostní vytrvalost. Kdybych mohla, tak se vyhnu kruháči a výšce.

 

Musíš dodržovat jídelníček jako většina sportovců? A co je tvoje nejoblíbenější jídlo?

Díky mononukleóze, jsem pozměnila svůj jídelníček, se kterým mi i hodně pomohly výživové specialistky z Wellnessie. Lehčí strava mi vyhovuje a jím takto pořád. Mám ráda ovoce, zeleninu, smoothie, ale i quinoa, kuskus nebo tofu a maso.

 

Jak nejraději trávíš svůj volný den?

Odpočívám, spím, poslouchám hudbu nebo zkouším ostatním sporty. 

“Snažím se dělat všechno tak, abych se sebou byla spokojená.”

 

Pokud chce být někdo z tvých vrstevníků stejně úspěšný, co vše pro to musí udělat?

Poctivě trénovat, ale i pravidelně rehabilitovat. Každý týden chodím do sauny, skoro denně si dávám doma vířivku a cvičím protahovací cviky. A i když se mi někdy vůbec nechce, tak se musím pravidelně učit, abych měla dobrý známky a nemusela to dohánět na konci roku, kdy většinou už ve škole chybím, protože jsem na soustředění nebo po závodech. 

 

Máš nějaké životní či sportovní motto? Jaké?

nažím se dělat všechno tak, abych se sebou byla spokojená. 

 

A jakákoliv zajímavost navíc :)

No vlastně jsem se ke sportu dostala náhodou. Dlouho to vypadalo, že budu sportovní nemehlo. Naši se mnou jezdili na přespoláky a po startu, když všechny děti vyběhly, jsem si sbírala kytičky a nikam neběžela, takže to se mnou vzdali.  Pak, když mi bylo 6 let, jsme se jeli kouknout na bratránka, jak hraje fotbal a chyběli jim hráči, tak mě jejich trenér postavil na hřiště, aby nemuseli zápas zrušit a mě to bavilo a od té doby jsem začala sportovat.